hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=5294

hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=cislo&cislo_id=232

www.novinky.cz/zena/styl/clanek/slavka-vernerova-klavir-by-mel-zpivat-334235

 

CLASSICA. Top review.pdf (2,6 MB)

 

Viděno v kulturním domě MC2 v Grenoblu

Pražákovo kvarteto – stručně o koncertech

 

Dnes večer jsme vyslechli vpravdě klasické klavírní koncerty ve zcela nezvyklém provedení: orchestr nahrazuje smyčcové kvarteto zvětšené o kontrabas. Tuto transkripci schválil kdysi sám Mozart. S Pražákovým kvartetem u smyčců a mladou českou klavíristkou Slávkou Pěchočovou u klavíru vyšel takto redukovaný Mozart jako ještě větší.

Nejprve však pochvalme (brožovaného!) průvodce po MC2 rozdávaného u vchodu posluchačům: najdeme v něm přemnoho komentářů muzikologa Françoise-Glidase TUALA, usilujících o osvětlení významu toho, co posluchači uslyší. Dobrý úmysl se minul účinkem, neboť sál by při koncertu zatemněn, což bránilo jakékoli četbě během koncertu.

Pokud jde o scénu, MOZART jiskří díky šesti muzikantům, kteří oživili tři Koncerty pro klavír č. 11, 12 a 13, málo známé a málo oblíbené pro svou pověst „galantní“ hudby. Premiéra překvapila tím, že hudba, považovaná za marnou a lichotivou, může být tak inteligentní od prvního okamžiku. Slávka Pěchočová, prostá a usměvavá, se v tom vyzná: vstupuje do koncertu s přirozeností, odpovídající propozicím poměru orchestr/kvarteto s týmž záměrem, zapojujíc se do dialogu povídavého, živého a konstruktivního, na rozdíl od mstivých pnutí romantického koncertu. V dlouhých kadencích, které obohacují skoro každou větu, je Slávka Pěchočová obměňuje tak dobře, že nikdy neslyšíme dvakrát stejnou věc; překvapuje nás a okouzluje svou dovedností nechat vždy vyznít melodickou linii, byť by šlo třeba jen o jednoduchý ritornel, aniž přitom ztrácí ze zřetele doprovod, který melodii svým způsobem dotváří. Kadence v Andantu Koncertu č. 12, slavnému „hrobu“ Johanna Christiana Bacha, což je skutečný kus antologie, zde dosahuje nejčistší emoce. Pražákovo kvarteto tu pouze připojuje vzdálený stesk, který podtrhává intimní charakter této pocty. 

Ve všech třech koncertech existuje dokonalá souhra mezi sólistkou a smyčcovými nástroji. Nikdo se nevyvyšuje a všichni se podílejí na společném díle, které jedinečně interpretují. Zvučnost je vyvážená, nikdo se nesnaží vyniknout nad ostatními. Kontrabasista Pavel NEJTEK projevuje svou přítomnost, aniž by zneužíval svých možností, integruje se zcela přirozeně do kvartetu už dobře sehraného.

Tato odlehčená verze tří Mozartových koncertů nás vůbec neochuzuje o barevnou zvukovost orchestru, naopak nutí nás poslouchat transkripci se zvýšenou pozorností: zatímco v orchestrálním provedení se pozornost posluchače záhy soustředí převážně na sólistu, zde můžeme obdivovat spíše subtilní souhru kvarteta a pianistky. Bylo zapotřebí velké skromnosti Pražákova kvarteta, aby umožnilo tuto delikátní rovnováhu.

Gilles Mathivet

 

 

 

 

 

 




Pěchočová nadchla publikum pod Ještědem

Mimořádný zážitek připravila publiku abonentních koncertů komorní hudby v libereckých Lidových sadech ve čtvrtek 13. ledna klavíristka Jaroslava Pěchočová, absolventka pražské HAMU ve třídě prof. Ivana Moravce a výrazný talent dnešního klavírního světa.
Pěchočová si na úvod zvolila "svého" Leoše Janáčka, jehož dílu se věnuje prakticky i teoreticky. Klavírní cyklus V mlhách přednesla s krásným úhozem a ženskou citlivostí.
Chopinovu Fantazii f moll op. 49 zvládla s bravurní technickou jistotou a lehkostí, s velkým pochopením pro skladatelův hudební výraz.
Druhou polovinu koncertu věnovala přednesu Schumannova Karnevalu op. 9, technicky i výrazově náročného díla, které v jejím sugestivním podání působilo jako jednolitý příběh, vyprávěný bravurní klavíristkou v přímém epickém tahu.
Její hra přitom nepostrádala patřičnou razanci, jistotu i perlivou lehkost schumannovských pasáží, dokázala upoutat pozornost posluchačů strhující hrou i výrazem radostného zaujetí, které jí zjevně hra působila. Pěchočová je nesporně velký klavírní talent, osobnost, jež si dokonale rozumí s nástrojem i autory, jejichž díla interpretuje. Dokázala to ostatně i ve vtipně krátkém chopinovském přídavku, a především v Ježkově Bugatti Stepu, který na závěr zahrála v ďábelském tempu s nakažlivě radostnou energií a aniž by na ní byla patrná sebemenší únava po právě odehraném koncertu. Recitál Jaroslavy Pěchočové patřil k nejlepším koncertním vystoupením, vstup do nového roku se opravdu vydařil.

Regionální mutace| Právo - Ústecký kraj